Jak začít psát do deníku a proč

Potkávám lidi se zálibou v zápisnících. Někteří mají celé sbírky krásných zápisníků, ale je jim líto do nich psát. Popravdě, taky mě takhle vychovali.

Nechat si to nejlepší „na potom“.

Na „speciální příležitost“ (která možná nikdy nepřijde) (protože která příležitost je dost speciální, aby si zasloužila krásný zápisník?)

Už na to kašlu. Bomboniéru načnu hned na oslavě. Zápisník prostě otevřu a začnu psát. Prázdná stránka volá po špičce Vaší tužky.

Tak položte hrot propisky na papír a udělejte čáru.

Možná něco nakreslíte. Co takhle první stránku počmárat a napsat k tomu datum? Podle mě je to skvělý nápad na první stránku Vašeho nového deníku.

Třeba potom nebude tak těžké začít na další stránku něco psát. Teď si tedy pohrávám s myšlenkou si založit čmárací zápisník.

Časosběr čmáranic a u každé datum. Jakou barvou budu čmárat dnes? A čím? Pastelkou, propiskou, nebo tužkou?

Zápisník je na psaní, tak do něj pojďme psát. Je to léčivé.

Tady uvedu pár mýtů, které Vás možná od psaní odrazují.

• Deník je třeba psát každý den – blbost. Pište, kdykoliv máte chuť. Doporučuji si tam vždycky napsat datum, možná budete překvapeni, co jste dělali v loni touhle dobou.
• Problém je, že to nebudu nikdy číst. Ne, to není problém. Hlavní pointa psaní přichází při psaní. Při zpětném čtení přichází druhá pointa, ale není to povinné, první klidně stačí (druhá může být i bolestivá a obtížná, taky to většinou nečtu…)
• Mám hrozné písmo, nepřečtu to po sobě. Tak tady jsou dvě možnosti. Nejsme na základce, aby někdo naše písmo hodnotil, takže je úplně jedno, jak vypadá. Pokud to po sobě fakt nepřečtete, může být výzvou a zajímavou zkušeností se naučit psát čitelněji – zdravé pro mozek, v sedmdesáti vám poděkuje. A jestli ani to nechcete, je tu možnost psát na počítači, text vytisknout a do deníku si ho nalepit. Taky můžete prostě psát a tisknout a pak to svázat do knihy, ale… uděláte to? (Já to dělám :D)
• Je třeba psát každou podrobnost, co jsem ten den zažil*. Houbeles, může to být klidně jedna věta jednou týdně. Jedno slovo každý večer. Pár myšlenek za měsíc. Nějaký citát, který Vás zaujal v knize. Album úspěchů, večer si napíšu, co se mi ten den povedlo…
• Nemám na to čas. No, tak když nemáte, tak nemáte. Každý má čas na to, co je pro něj priorita. Někdy péči o sebe odsouváme, protože prioritou je pro nás postarat se o druhé. S vychováním, které nám naši rodičové dali se někdy těžko bojuje, ale jsme dospělí a je na nás poskládat si vlastní žebříček hodnot. Jo, vím, že je to těžké. Ale jestli chceme žít svůj život, ane život našich rodičů, nic jiného nám nezbývá, že ne?

Tak to alespoň zkusme. Takže, napište si do deníku: Nejdůležitější na světě pro mě je…